|
|
|
|
strilek records |
|
|
|
|
|
lesik hajdovsky - manzele |
|
|
|
|
|
ZAČÁTEK tak jsme leželi těla blízko sebe a přitom mezi námi byla pustina s očima do stropu jak by to bylo nebe je tohle konec nebo to začíná a pavoučí síť jak malba někde v kapli byla teď důležitější než já a ty dusno které jsme mezi sebe napli záplaty ruce jsou z olova a neposlechnou výzvu a zmatek z hlavy se nedokáže střást vymyslet slova která zacelí tu jizvu past jsme v pasti lapeni - lapeni jak krysy chyceni vlastním vymyšleným světem který nám vnutili ti všichni moudří kdysi dětem šepotem zranit rozjitřit staré rány nahlédnout na dno všech svých uzardění je jako zatrpklost stárnoucí panny ale není nejsou to slova která se změní v činy je to jen hra a učíme se ji hrát stále se smiřovat a dělat že jsme jiní kolikrát odletět pryč a chtěl bych tě mít s sebou nikdy se nevrátit už nazpátek jenom se neptej co je to s tebou je tohle konec nebo začátek
ZATOULANEJ PES zatoulanej pes v prázdné ulici prach a špína z cest oči prosící prach a špína z cest voda jen z kaluže nekonečně měst se vtisklo do kůže nekonecně měst a nekonečno dní na hřbetě bolest nést a spánek se jen sní na hřbetě bolest nést a třást se ze strachu zatoulanej pes ulehne do prachu jsem já zatoulanej pes v prázdné ulici prach a špína z cest oči prosící jsem já zatoulaná tvář na stěně pokoje obracíš kalendář vzpomináš kdo to je
KDE JSI kde jsi nad polem je hejno havranů nářek jak verše z koránu tys splynul s černí jejich těl kde jsi na jejich křídla padal sníh najednou jsi byl jedním z nich a s nimi pryč jsi odletěl jen křik se neztiší u okna stojím v tváři bílá jako bych se proměnila v mrtvé zátiší kde jsi kde jsi viděl jsem tě odletět s hejnem havranů skřek nad polem zněl jako verše z koránu a tvoje vlasy splynuly s černí jejich těl kde jsi náhle se nebe zatmělo a začal padat sníh v tom houfu havranů jsi byla jedním z nich můj svět na jejich křídlech odletěl kde jsi
POCIT stát na okenním parapetu mít pocit že někdo se mnou je tu to bych stál dívat se skrz záclony deště mít pocit že jsi tu se mnou ještě to bych se díval držet na ramenou těžký vzduch mít pocit že kolem nás dvou je kruh to bych držel hlídat nějaký černý prázdný kout mít pocit že jsem se nezbavil tvých pout to bych hlídal
RUBIKON překroč svůj stín to už někdo řekl přeskoč rubikon ten tu kdysi tekl nebo jen potok kde si starci počítají vrásky a Zuzana v lázni už odhodili masky škrábou se ve tvářích a špína kape ze rtů a Zuzana v lázni nerozumí žertu zástupy lidí palce k zemi míří jako bych já stál nahý na pranýři pak letí kámen a za ním druhý ve vodě rozsypou se všechny ty kruhy a úder do spánku a úder do čela to ty jsi Zuzanou nikdy být nechtěla a já nechci být stařec který ztratil cestu uhýbat kamenům velkým jak pěst jak těžko jde někdy udělat jeden krok na druhou stranu to pak trvá rok na druhou stranu to pak trvá léta a přitom stačí jenom krátká věta prosím tě zas jindy stojím jak žebravý mnich a slova pokání nevyčtená z knih šeptaná bezhlesně větru odevzdaná zůstanou v paměti alespoň do rána vždyť to co nás svazuje nejsou prsteny a kresby dětí čmárané na stěny nebyl to kámen ta rána na čele jsem poznamenaný - jsme manželé být odejmut od všeho co mě hlodá v klidu si jít tak jako ta voda tak překroč rubikon ten tu kdysi tekl překroč svůj stín to už jsem ti řekl jak těžko jde někdy udělat ten krok na druhou stranu to pak trvá rok na druhou stranu to pak trvá léta a přitom stačí jenom krátká věta prosím tě
LEDOVÁ HORA to já jsem vymyslel a prosil a přitom klečel na kolenou cítil jsem hlavu unavenou jak jsem ji na krku nosil a ledová hora taje držím se u okraje a já jsem si vymyslel svět který už vymyslelo tisíce lidí někdo ho ani nikdy neuvidí někdo ho bude závidět a ledová hora taje držím se u okraje ale já jsem si vymyslel tebe protože jsem tě potřeboval kdybych tě někdy nemiloval a ledová hora zebe a ledová hora taje držím se u okraje
ŠPÍNA A LEŽ tisíckrát mi vyprávěli jaký jsi lhář i důkazy potom měli přísahali na oltář denodenně vymývali hlavu chtěli abych se tě zbavila a posílali na popravu nenávist je zavilá říkali o každém kroku který jsi kdy udělal vydláždili tebou stoku kde je jen bahno a kal to pro mne z jejich prázdných očí tekly hořké slzy ale nikdo z nich se neotočí neřekne jak ho to mrzí stejně když tě vidím jít přes náměstí k našim dveřím u okna stojím v tváři bílá jejich slovům neuvěřím neuvěřím
TÁTO táto pamatuješ se na zdi počmárané tužkou rána vzbuzená vrzavou postelí na pokoj rozdělený závěsem se stužkou kam my jsme v noci nikdy nesměli táto pamatuješ se na znamení v rámu dveří to byly záseky doby mezi námi dvěma a dětský čas se na adventy měří a žádná stěna nezústala němá táto pamatuješ se na procházky pod Petřínem a moje ruka se do tvojí schová a stánky na pouti s červeným vínem pamatuješ se na zdi načmáraná slova tak pamatuješ si ty počmárané stěny něco se opakuje něco je tu stále znova táto zase jsou na zdi načmáraná slova táto táto pamatuješ se věže od kostela se naklonily to abych do závějí nezapad a jejich hodiny dlouho do noci bily neštípal mráz nebolel chlad táto pamatuješ se na nakloněné věže od kostela na kabát který nám byl akorát a hlava tenkrát vůbec nemyslela co se bude jíst a kde se bude spát táto nechávají se šít jenom sváteční šaty a hlahol zvonu do uší řeže vedou se rozumné řeči a ty pamatuješ se jak se naklonily věže tak pamatuješ si ty počmárané stěny
KONEC mě s ní nespojují zlaté prsteny slova díků a dvě postele možná jsme děti štěstěny manželé tak jsme leželi těla blízko sebe a vůně jako když kvete květina jako když kvete celé nebe to neni konec teď to začíná |
THE BEGINNING so we were lying there our bodies so close to each other but at the same time there was a waste-land between us with our eyes gaping at the ceiling as if it was a sky is it the end or is it just a beginning and a spider's web like a painting in a chapel was more important than me or you at that moment the stuffy atmosphere which we stretched out between us patches arms are as heavy as lead and do not obey the order and the confusion cannot be shaken off my head to think up words that would heal up the wound a trap we are trapped - caught like rats trapped by our own invented world forced on us by all those wise ones some time ago on children to hurt with a whisper to stir old wounds to glance at the bottom of all one's blushes is like a rancour of an ageing virgin but it is not it is not words that are changed into deeds it's just a game and we learn to play it to be reconciled all the time and pretend that we are different how many times to fly away and i would like you to be with me not to come back ever just don't ask what's the matter with you is it the end or is it the beginning
A STRAY DOG a stray dog in an empty street dust and dirt of wandering praying eyes dust and dirt of wandering water only from puddles the endless number of towns have been pressed into the skin the endless number of towns and the endless number of days to carry pain on back and sleep is just dreaming to carry pain on back and to tremble in fear a stray dog will lie down to dust am i a stray dog in an empty street dust and dirt of wandering praying eyes am i a stray face on the wall of a room you turn a page in a calendar and try to recall who it is
WHERE ARE YOU? where are you? a flock of rooks over the field weeping like verses from the koran you merged with the blackness of their bodies where are you snow was falling onto their wings suddenly you were one of them and flew away with them only the screaming will not be calmed down i'm standing at the window my face white as if i was changed to a dead still-life where are you where are you i saw you fly away with a flock of rooks screaming over the field sounded like verses from the koran and your hair merged with the blackness of their bodies where are you suddenly the sky grew dark and it started snowing in the flock of rooks you were one of them my world flew away on their wings where are you?
FEELING to stand on a window ledge to have a feeling that somebody is here with me in such a case i would stand this way to stare through lace curtains of rain to have a feeling that you are still with me in such a case i would stare this way to carry heavy air on my shoulders to have a feeling that there's a circle around us two in such a case i would carry this way to keep guard over an empty black nook to have a feelingthat i'm still tied to you in such a case i would keep guard this way
THE RUBICON pass your shadow it was told by somebody yet pass the rubicon it flew here some time ago or a stream where old men count their wrinkles and Susan in a bath now they've thrown away their masks they scratch in their faces and dirt drops down from lips and Susan in a bath doesn't understand a joke crowds of people direct their thumbs towards the ground as if i stood naked in the pillory then a stone is flying and another one and all these circles on the water break apart and a hit into a temple and a hit into a forehead to be Susan you never wanted and i don't want to be an old man who has lost his honesty i don't want to evade stones as big as a fist how difficult it is to make a single step sometimes in an opposite direction it takes a year then in an opposite direction it takes whole years then nevertheless only one short clause is enough please another time i am standing like a begging monk and words of repentance not found in books whispered without a single word given over to wind will stay in memory at least till the morning i tell you what ties us together is not rings and drawings of children scribbled on the walls it was not a stone the wound on the forehead we have been marked - we are a married couple to be removed from everything that is pricking me to flow peacefully like water so pass the rubicon it flew here some time ago pass your shadow i have told you so yet how difficult it sometimes is to make the single step in an opposite direction it takes a year then in an opposite direction it takes whole years then nevertheless only one short clause is enough please
ICY MOUNTAIN it was me who have made it up and prayed and was on my knees at the same time i felt my head tired as i carried it on my neck and the icy mountain thaws i keep to the edge and i have invented a world that has been invented yet by thousands of people somebody will never see it somebody will envy me it and the icy mountain thaws i keep to the edge but i have made up you because i needed you in case i don't love you at some time and the icy mountain freezes and the icy mountain thaws i keep to the edge
DIRT AND LIE i was told a thousand times what a liar you are then they had even proofs they swore by the altar they brainwashed me every day they wanted me to get rid of you and sent me to be executed they were overpowered by hatred commented each step you ever made dragged you through sewers where only mud and squalor is it was me for whom there ran hot tears from their vacant eyes but no one of them turns around and says how he feels pity and yet when i see you walk across the square towards our door i am standing at the window white in my face i won't believe their words i won't believe
DADDY daddy do you remember the walls scrawled with a pencil mornings woken up by a creaking bed the room divided with a curtain with a ribbon behind which we were never allowed to go at night daddy do you remember the sign on the frame of the door it was cuts of the time between us two and the time of children is measured in terms of advents and no wall stays silent daddy do you remember the outings below Petrin and my hand hidden in yours and kiosks selling red wine at the fair do you remember the words scribbled on the wall so do you remember those scrawled walls something repeats something comes again and again daddy again there are words scribbled on the wall daddy daddy do you remember the spires of the church lent so that i did not sink into snow-drifts and their clock struck till late at night frost did not bite cold did not hurt daddy do you remember the lent church spires the coat which fitted us bang on and head did not think at all at that time what to eat and where to sleep daddy only the best clothes are ordered to be sewn and the peal of bells jabs ears talks are reasonable and you do you remember how the spires lent so do you remember the scrawled walls
THE END i am not tied to her by gold rings words of thanks and two beds maybe we are children of a lucky star a married couple so we were lying there our bodies so close to each other and there was a nice smell like when a flower blooms like when the whole sky is flowering this is not the end it's the beginning now |
|
|
|